Moje první aktivace PLB: Pro někoho jiného

What happened?

Western Arthurs je epická sedmidenní túra v odlehlém jihozápadním Tasmánii. Mezi Vánocemi a Novým rokem jsem měl volno v práci, a tak jsem využil příležitosti a přešel pohoří. Druhý den, když jsem stoupal na hřeben Alpha Moraine, se však přihnala silná jižní fronta. Déšť lil vodorovně a já byl studený a zmoklý. Když jsem se konečně dostal do tábora, uvědomil jsem si, že mi navzdory pláštěnce z gortexu také zmokl telefon. Druhý den ráno se dešťové mraky shrnuly, a tak jsem se rozhodl vrátit, než abych riskoval pokračování v cestě. Můj telefon byl mým časoměřičem, nouzovým kontaktem a fotoaparátem. Tyto tři věci byly pro příjemnou a bezpečnou túru klíčové.

Když jsem se vracel z hřebene, narazil jsem na kemp pro turisty, schovaný za skálou. Ležel tam rozházený promočený spacák a oblečení. Turista měl místo stanu plachtu, kterou ani nebyl rozložený. Zavolal jsem, ale nikdo se neozval. Rozhodl jsem se pokračovat, protože déšť stále lil.

O pár metrů dál po cestě leželo tváří dolů s rozpaženýma rukama mužské tělo. Ruce a bosé nohy měl bílé a na sobě neměl téměř žádné oblečení. Otočil jsem jeho ztuhlé tělo a nahmatal puls, tlukot srdce, cokoli, co by mě přesvědčilo, že není mrtvý. Zavolal jsem na něj a sklonil se k jeho zarudlému a zakrvácenému obličeji, abych zkontroloval, zda dýchá nebo reaguje. Nic. Vzhledem k tomu, že nebyl oblečený a měl mokré oblečení, jsem předpokládal, že je podchlazený, zmatený a pak upadl a omráčil se.

Jelikož jsem toho chudáka našel, cítil jsem zodpovědnost ho dostat domů. Vytáhl jsem svůj plavecký člun a našel plochý kámen, abych ho postavil. Zdálo se ironické, že jsem toto zařízení poprvé nepoužil pro své vlastní přežití, ale pro jiného turistu, který se dostatečně brzy nechopil iniciativy.

Mezitím jsem prostě musel čekat. Našel jsem si místo, kde se nebudete moci schovat před větrem a deštěm, a uvařil jsem si polévku. Nevěděl jsem, jak dlouho to záchranářům potrvá, tak jsem se chtěl usadit a zahřát. Říkal jsem si, že budu muset čekat celý den, tak jsem si postavil stan a spacák.

O hodinu a půl později, právě když se mraky rozplynuly, mi doléhalo do uší tiché dunění vrtulníků. Kalvárie se blížila. Jasně žlutočervený vrtulník se vznášel s jednou stojící plošinou posazenou nad skálou, zatímco dva muži slézali dolů se svými batohy. Bylo úžasné sledovat, jak pilot dokáže vrtulník udržet téměř v klidu. Vrtulník pak sletěl do údolí pod námi a čekal.

Muži se představili jako záchranáři a začali se mě vyptávat na muže a na situaci, ve které jsem ho našel. Řekli, že signál z mého záchranného sboru přijali před hodinou a půl v 11:30. Personál okamžitě kontaktoval mou „nejbližší příbuznou“, mou manželku. Byl jsem v šoku. Myslela by si, že mám potíže? Rychle jsem je požádal, aby ji kontaktovali a dali jí vědět, že jsem v pořádku. Řekli, že jim předají podrobnosti. Řekli, že je běžným postupem zeptat se nejbližších příbuzných na turistické úmysly dané osoby, jaké má turistické vybavení a jaké má zkušenosti. Cítil jsem se uklidněný.

Záchranáři také prohledali tábořiště zemřelého a hledali stopy. Protože však zemřel sám, potřebovali radu policie a koronera. Doufal jsem, že mě odvezou zpět k mému vozidlu, ale nedokázali předpovědět, kdy odjedou. Naštěstí jsem nebyl ten, kdo jel domů v pytli na mrtvoly, a tak jsem se rozhodl podniknout pětihodinovou cestu zpět na parkoviště a pak domů.

Konečně jsem se o půlnoci dostal domů, po dalším výslechu s policií. Ale alespoň jsem byl naživu a rád, že jsem mohl někomu pomoci, protože jsem měl důvěryhodného vysílače. Děkuji Ocean Signal.

Words of wisdom

Počasí v horách Tasmánie může být nepříjemné v kteroukoli roční dobu. Chladivý faktor větru může být pod nulou. Turisté by se měli připravit na nejhorší možné podmínky a zajistit si dostatečné vybavení, aby zůstali v suchu a teple.

Thank you note to the Ocean Signal team

Turistika sólo má svá rizika, ale s radostí mohu říct, že můj RescueMe PLB1 od Ocean Signal je velmi spolehlivý. Je lehký a snadno se používá. Vřele ho doporučuji.