Záchrana lovců pomocí PLB v zasněženém vnitrozemí Nového Zélandu

wave decor
2 lives saved
Hora
Lov
Počasí
Rescue location
Puketeraki Range, Lees Valley 7495, New Zealand -42.9666667°S, 172.2°E
Rescue team
Místní pátrací a záchranné akce
Rescue duration
95

What happened?

Jeden pátek v době oběda jsme se s kolegou rozhodli pro neplánovanou loveckou výpravu s přenocováním. Zamířili jsme do pěkně vypadajícího bloku veřejných pozemků v naději, že ulovíme nějaké maso do mrazáků. Měli jsme jen pár hodin na sbalení a naplánovali jsme si, že to v pátek večer dorazíme k chatě. Na sobotu jsme měli velký plán – pozorovat dalekohledem novou a slibnou krajinu.

Několik klasických zpoždění při odjezdu z Christchurch, nákup v supermarketu a doprava nás nechaly poměrně pozadu za plánem. Přesto jsme si z toho nic nedělali. Vyrazili jsme autem a v 18:00 jsme začali šlapat s nadějí, že těch 13 km zvládneme za 3–4 hodiny. Přílišní optimisté?

Věci se začaly hroutit kolem desátého kilometru. Počasí se velmi rychle zhoršilo a navzdory veškerému našemu nepromokavému vybavení nás déšť promočil až na kost. Terén začal být pořádně strmý a cesta se začala rozpadat. Spousta výmolů a velké padlé stromy zpomalily náš postup na minimum. Ve stejnou chvíli nás opustilo i denní světlo.

V této fázi jsme se stále nebáli. Podle mé topografické mapy nás dělily jen 3 km od skvělého spánku v útulné chatě.

Po další hodině prodírání se křovím a hledání značek jsme si však uvědomili, že se dostáváme do potíží. Začal padat sníh, který dosahoval mnohem nižších poloh, než bylo předpovídáno. Aby toho nebylo málo, sotva jsme sledovali značky DOC pro stezku, kterou jsme neměli v plánu jít. Také jsme vystoupali do mnohem vyšší nadmořské výšky, než jsme zamýšleli.

Cítili jsme se velmi prochladlí a znepokojení, a tak jsme se rozhodli sledovat malý potok dolů k většímu korytu řeky. Doufali jsme, že nás dovede tam, kde jsme chtěli být. Bylo přibližně 22:00 a právě jsme udělali další zásadní chybu.

Sledování potoka se mi v hlavě zdálo jako skvělý nápad. Cesta dolů k němu však znamenala, že jsme oba utrpěli nekontrolované pády ze břehů a skal. Nemohli jsme vylézt zpět, i kdybychom se o to pokusili.

Nyní na jednosměrné cestě jsme pokračovali potlučení dál, dokud jsme nedosáhli bodu, kde byly srázy všude příliš vysoké. Aby toho nebylo málo, potok se změnil ve vodopád.

Bezmocně jsme seděli na velkém balvanu nad vodopádem. Pomocí svítilny jsme se dívali na strmé, nepřístupné svahy po obou stranách a zvažovali naše omezené možnosti.

Bylo šokující, jak rychle se naše mise změnila v kritickou situaci. Nebyla cesta nahoru, dolů, doleva ani doprava a v naší svítilně došly baterie. Naší jedinou možností bylo utábořit se a pokusit se najít úkryt.

Každý jsme měli jen spacák a všechno bylo promočené. Nepřinesli jsme si zdaleka dost vybavení na to, abychom strávili noc ve sněhu, a věděli jsme, že to nedopadne dobře. PLB byl náš poslední pokus.

Aktivovali jsme náš osobní lokalizační maják rescueME PLB1 a posadili se, abychom počkali. Nastupovala podchlazení a my jsme mohli jen zoufale doufat, že maják zafungoval.

Dočkáme se záchrany ještě dnes v noci? Jak se mohlo všechno tak pokazit?

Při zpětném pohledu je připravenost na nejhorší nutností. To je něco, v čem jsme těžce selhali.

Bylo to tiché čekání a byla nám neuvěřitelná zima. Každých pár minut se nám zdálo, že slyšíme rotory vrtulníku. Ale pokaždé to byl jen vodopád a naše mysl si s námi zahrávala.

Potom, po hodině a půl, jsme rotory uslyšeli znovu. Tentokrát to byl skutečně vrtulník.

Neuvěřitelné, nějací pořádní chlapi nás přiletěli zachránit uprostřed noci.

Tento chlapík vypadající jako Superman se spustil z vrtulníku Westpac vznášejícího se 25 metrů nad námi. Měl brýle pro noční vidění a pevně vypadající lano.

Sníh vířil jako nic, co jsem kdy zažil, a všude létaly věci. Bylo to šílenství.

Popruhy nasazeny. V další vteřině mě záchranný tým vytáhl nad ten zatracený vodopád. Nahoru, nahoru, nahoru.

Nemyslel jsem si, že mi vadí výšky, ale páni, tohle bylo něco jiného.

Byl jsem promrzlý až do bodu, kdy jsem se nemohl hýbat. Pak se natáhla ruka a vtáhla mě do bezpečí.

Vzal jsem si mnoho ponaučení a jsem navždy vděčný za to malé zařízení a jeho drobné blikající světlo, které znamenalo, že pomoc je na cestě.

A samozřejmě budu vždy vděčný těm neuvěřitelným lidem ve vrtulníku, kteří nás tu noc přišli zachránit.

Words of wisdom

PLB je věc, o které jsem si nikdy nemyslel, že ji použiji, ale jsem velmi rád, že jsem ji měl vždy s sebou. Nikdy nevyrážejte bez něj!

Thank you note to the Ocean Signal team

Obrovské díky vám i všem ostatním v komunikačním řetězci, díky nimž jsme se z této špatné situace dostali bezpečně. Slova to nedokážou dostatečně vyjádřit!