M\u011bl to b\u00fdt perfektn\u00ed klukovsk\u00fd v\u00fdlet, p\u00e1r dobr\u00fdch kamar\u00e1d\u016f, hrstka motorek a divok\u00e1, nezkrotn\u00e1 kr\u00e1sa vnitrozem\u00ed Clarence, kter\u00e1 se p\u0159ed n\u00e1mi t\u00e1hla. Vzduch byl sv\u011b\u017e\u00ed, ter\u00e9n drsn\u00fd a p\u0159\u00edslib dobrodru\u017estv\u00ed visel v ka\u017ed\u00e9 klikat\u00e9 cest\u011b a trsy trsu pokryt\u00e9m kopci. Tam venku, obklopeni jen \u0159evem na\u0161ich motor\u016f a rozlehl\u00fdm tichem hor, jsme se c\u00edtili svobodn\u011b. <\/p>\n\n
Cel\u00fd den jsme jeli drsnou krajinou, \u00fazk\u00fdmi stezkami, kter\u00e9 se klikatily nad koryty \u0159ek a hust\u00fdmi trsy tr\u00e1vy, takov\u00fdmi, kter\u00e9 mohou skr\u00fdvat kameny dostate\u010dn\u011b velk\u00e9 na to, aby v\u00e1m zkazily den. Kdy\u017e slunce za\u010dalo pomalu zapadat za h\u0159ebeny, vydali jsme se zp\u011bt do t\u00e1bora, unaven\u00ed, ale spokojen\u00ed, a u\u017e jsme si pov\u00eddali o p\u0159\u00edb\u011bz\u00edch, kter\u00e9 si ten ve\u010der vypr\u00e1v\u00edme. Tehdy jsem ho uvid\u011bl. <\/p>\n\n
P\u0159ede mnou le\u017eel jeden z chlapc\u016f rozpl\u00e1cl\u00fd na zemi a motorka ho ne\u0161ikovn\u011b p\u0159itla\u010dovala k zemi. I z d\u00e1lky jsem poznal, \u017ee je n\u011bco v nepo\u0159\u00e1dku. Kdy\u017e jsem k n\u011bmu dorazil, bylo jasn\u00e9, \u017ee m\u00e1 velk\u00e9 bolesti. Narazil do skryt\u00e9ho kamene zabo\u0159en\u00e9ho v trsu trsu a n\u00e1raz ho odhodil p\u0159\u00edmo do hust\u00e9ho k\u0159ov\u00ed. Motorka na n\u011bj tvrd\u011b dopadla a zkroucen\u00e1 zm\u011b\u0165 lid\u00ed, kovu a trnit\u00e9ho k\u0159ov\u00ed vykreslovala ponur\u00fd obraz. <\/p>\n\n
Netrvalo dlouho a uv\u011bdomili jsme si, \u017ee si n\u011bco zlomil, pravd\u011bpodobn\u011b v\u00edc ne\u017e jednu kost. Tady venku, uprost\u0159ed ni\u010deho, jsme ale nemohli moc d\u011blat. Ter\u00e9n byl drsn\u00fd, od nejbli\u017e\u0161\u00edho kousku civilizace n\u00e1s d\u011blily kilometry drsn\u00e9 krajiny. M\u011bli jsme minim\u00e1ln\u00ed \u00falevu od bolesti, \u017e\u00e1dn\u00fd skute\u010dn\u00fd zp\u016fsob, jak s n\u00edm pohnout, ani\u017e bychom riskovali dal\u0161\u00ed zran\u011bn\u00ed, a denn\u00ed sv\u011btlo rychle sl\u00e1blo. <\/p>\n\n
V takov\u00fdch chv\u00edl\u00edch se rozhodov\u00e1n\u00ed snadno d\u011bl\u00e1. Nev\u00e1hal jsem, s\u00e1hl jsem po sv\u00e9m osobn\u00edm lok\u00e1toru (rescueME PLB1) a stiskl tla\u010d\u00edtko. Byl to ten typ za\u0159\u00edzen\u00ed, o kter\u00e9m douf\u00e1te, \u017ee ho nikdy nebudete muset pou\u017e\u00edt, ale kdy\u017e ho pot\u0159ebujete, na ni\u010dem jin\u00e9m nez\u00e1le\u017e\u00ed. <\/p>\n\n
Maj\u00e1k se zablikal k \u017eivotu a ti\u0161e vyslal nouzov\u00fd sign\u00e1l, kter\u00fd se odr\u00e1\u017eel od satelit\u016f do z\u00e1chrann\u00fdch koordina\u010dn\u00edch center. I kdy\u017e jsme v\u011bd\u011bli, \u017ee pomoc bude na cest\u011b, byla to obrovsk\u00e1 \u00faleva sly\u0161et rytmick\u00e9 dun\u011bn\u00ed lopatek vrtuln\u00edku, jak se z\u00e1chrann\u00fd t\u00fdm bl\u00ed\u017eil. <\/p>\n\n
V divo\u010din\u011b, daleko od pomoci, se v\u011bci mohou zm\u011bnit v m\u017eiku. Ale s p\u0159\u00edpravou, spr\u00e1vn\u00fdm vybaven\u00edm a spr\u00e1vn\u00fdmi lidmi p\u0159ipraven\u00fdmi reagovat se z katastrofy m\u016f\u017ee st\u00e1t p\u0159\u00edb\u011bh o z\u00e1chran\u011b. <\/p>\n\n
<\/p>\n\n